767

Když slunce zář

1. Když slunce zář i světlo hvězd

hasne nám, hasne nám,

tu milo bývá ducha vznést

vzhůru tam, vzhůru tam,

kde noci více nebývá,

neb denní jas tam rozlívá

ta hvězda věčně zářivá:

Ježíš sám, Ježíš sám.

2. Když kolem nás se vzmáhá hřích,

lest a klam, lest a klam,

duch rád na víry perutích

vlétá tam, vlétá tam,

kde mír již vane po boji,

a všechny bouře spokojí

i všechny rány zahojí

Ježíš sám, Ježíš sám.

3. Když přítel dává naposled

s Bohem nám, s Bohem nám,

duch rád svůj smutný zvedá hled

k nebi tam, k nebi tam,

kde utichá již každý vzdech,

neb dosažen je spásy břeh,

a stírá slzy z očí všech

Ježíš sám, Ježíš sám.

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje

Evangelický kancionál

2025