579
Své štěstí v Bohu ustavím
1. Své štěstí v Bohu ustavím,
ne na svém marném zdáni;
On Otcem mým je, dobře vím,
a před vším zlým mě chrání,
On řídí svět a ráčí bdět, a každého dne
nová mě milost jeho chová.
2. On od věčnosti věděl již,
co prospívá mně, škodí;
mé určil štěstí, moji tíž
a podpírá mě, vodí.
Proč bych se bál? Vždyť každý žal
se vírou v Spasitele
dá přemoci vždy cele.
3. Zná tužby mé Bůh laskavý,
zná všecka moje přání,
a nedá-li jich, dobře ví,
proč splnění jich brání.
Je nejlíp jít, jak ráčí chtít,
svých dítek věrně chráně;
nuž, vždy dle vůle Páně!
4. Zda nerušené štěstí snést
se obtížněji nedá,
než jíti poutí temných cest,
z nichž duše výhled hledá?
Z všech žalostí smrt vyprostí,
a sláva, čest i jmění
se nade hrobem změní.
5. Co pravé štěstí duši dá,
Bůh neodepře dáti;
ne vše, co člověk uhlídá,
lze vskutku štěstím zváti.
Kdo Božích cest vždy dbalý jest
a zlého svědom není,
i kříž si v dobro změní.
6. Co všeho žití nádhera?
Jak záhy po ní veta!
A jako vánek večera,
tak mine žalost světa.
Bůh je náš hrad, nás skryje rád.
Nuž, Jemu, Pomocníku,
zapějme píseň díků!
Nástroje
Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje
Nahrávky
Evangelický kancionál 2025
2025