201

Bože, jehož moc a síla

1. Bože, jehož  moc a  síla
mnohá učinila  díla a  celý svět  zdržuje:
já tvou  dobrotu spatřuji,
když to  množství považuji,
mysl má  se zdvihuje
k Otci,  Tvůrci!
Ach, když  svatě patřím  na Tě,
Slitovníka, vidím  pro sebe  hříšníka.
2. Když patřím  na tvá  nebesa, /
tu můj  zrak se  vzhůru nesa,  /
tvou dobrotu  spatřuje. /
Krásný běh  těch světel  nebe, /
jež jsou  stvořena od  Tebe, /
mé mysli  povzbuzuje /
k chvále,  stále /
bych Tě  vzýval, vděčně  zpíval Tobě  na čest:  /
Otče, tvá  moc veliká  jest!
3. V nečasích,  v bouřkách,  v povětří,  /
které rozkazů  tvých šetří,  /
tvou dobrotu  spatřuji. /
Oheň i  s vodou  všelikou /
zvěstuje lásku  velikou, /
čehož rád  pozoruji /
a chci  vzdáti /
chválu Tobě  v každé  době;
ach, tvá  síla /
mnohá učinila  díla!
4. Na tvé  zemi, jež  nám chleba  /
dává i  všeho, jak  třeba /
k zachování  života, /
na lesích,  lukách a  rolích, /
na pahrbcích  i údolích  /
skví se  mi tvá  dobrota. /
Vidím, cítím,  /
okušuji, že  zvěstují věci  všecky /
tvou dobrotu  všude vždycky.
5. Ó, táhni  mne od  časnosti /
k sobě,  Pane vší  jasnosti, /
svou láskou  převelikou; /
dej ve  všem na  Tě patřiti,  /
za vše  dobré Tě  slaviti /
nábožností všelikou,  /
Otče, Tvůrce!  /
Dej, ať  ve všem  Tobě živ  jsem,
ať se  Tobě /
dobře líbím  v každé  době.

Nástroje

Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje

Nahrávky