159

Ó Bože, hořím žádostí

1. Ó, Bože, hořím žádostí,

když myslím na ty výsosti,

v nichž lid svůj někdy spojíš,

kde pravice tvá laskavá,

se z nových divů poznává,

jež věrným svým tam strojíš!

Moje srdce láskou k Tobě plá,

když sobě připomínám,

že i já tam jednou vjít mám.

2. Co jsou i světské rozkoše

naproti oné útěše,

již Bůh tam věčně přeje!

Je krásný sic i tento svět

a mnohý spanilý zde květ

se libě na nás směje,

však zde každé

kvítko vnadné brzy vad- ne.

Pravé štěstí

může nám jen v nebi kvésti.

3. Tam k příbytkům tvým

se srdcem vroucně toužebným

po všecky časy vzhlížím.

Ó, dobrotivý Pane můj,

Ty sám mě k tomu napravuj,

ať Tobě vždy se blížím,

ať Tě v bázni

obdivuji, následuji a po boji

vesel vejdu v radost tvoji!

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje

Evangelický kancionál

2025