1. D Křišťálem, co G rozlévá se, Em hladina svíA tí,
svět D věcí dřív tak G významných pryč Em náhle se říA tí,
už F nechybí nic Dm z toho, co dříB v jsi chtěl C mít,
vždyť jen kdo D v dlani své nic G nesvírá, se Em můGbm že G sklonit a píD t.
2. D Na kolenou G před studnou, když Em hlava se skláA ní,
rty D touží kapek G dotknout se, co Em je popoháA ní?
Co F oči touží Dm vidět, když B žár osleC pí?
A kdo zná D tajemství, proč G všední věc se Em stáGbm vá G lékem, kdo vD í.
R: D Jen kdo se Gbm skloní, ten sG ílu zíA skáD vá. Gbm Hm G
Kdo D sám sebe Gbm vzdá se, ten sG ílu zíA skáD vá, Gbm Hm G
kdo D pýchu svou Gbm ztratí, ten sG ílu zíA skáD vá, Gbm Hm G
kdo D svého nic Gbm nemá, ten sG ílu zíA skáD vá. Gbm Hm G