undefined
Matka pláče
Autor: Josef Vlastimil Kamarýt
1. Matka pláče, ruce spíná:
Ach můj Bože rozmilý!
V žalu vidí svého Syna,
jak jej na kříž přibili.
V této době plné bolu
chce tu býti s Ježíšem,
rány jeho nese spolu
ve svém srdci mateřském.
Pro bolesti, pro žalosti
srdce svého čistého
odpusť nám, jichž nepravosti
ten meč vbodly do něho.
2. Ke kříži teď pozdvihuje
oči pláčem zkalené,
s mečem v srdci pozoruje
nohy, ruce zraněné;
ruce, které líbávala,
které vždy jen žehnaly,
nohy, které vídávala,
k ubohým jak spěchaly.
Pro bolesti, pro žalosti
srdce svého čistého
odpusť nám, jichž nepravosti
ten meč vbodly do něho.
3. Synáčka, jejž s pečlivostí
po Siónu hledala,
teď jí navždy s ukrutností
Kalvárie odňala.
Zde na kříži dokonává
její lidská naděje,
svou krev její dítě dává
do poslední krůpěje.
Pro bolesti, pro žalosti
srdce svého čistého
odpusť nám, jichž nepravosti
ten meč vbodly do něho.
4. Potom z dřeva kříže sňali
tělo svaté k pohřbení,
matce syna na klín dali
k poslednímu loučení:
Kde je krása těla tvého,
kde jas svatých tváří tvých?
Kam se božská jiskra děla
a zář očí nebeských?
Pro bolesti, pro žalosti
srdce svého čistého
odpusť nám, jichž nepravosti
ten meč vbodly do něho.
5. S Marií chcem naříkati
nad našimi vinami
a s ní chceme k Bohu lkáti:
Ach, smiluj se nad námi!
Kéž bychom se z hříchu káli
a pak s Matkou bolestnou
došli v nebi věčné chvály
za věrnost a lásku svou.
Pro bolesti, pro žalosti
srdce svého čistého
odpusť nám, jichž nepravosti
ten meč vbodly do něho.
Nástroje
Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje